Jsou neustálé dohady o tom, co přesně je to Štěstí. Málokdo TO umí popsat. Je to samozřejmě dané tím, kdo jakým obdobím svého života a vůbec jakým obdobím vývoje Duše prochází. Někdo může za štěstí považovat majetek, protože je v období materie. Jiný považuje za štěstí skutečnost, že vůbec žije, protože přežil těžkou nehodu. Někdo může štěstím nazývat stav, kdy poskládá v životě vše tak, jak „to má být“ a je sám se sebou spokojený – postaví dům, zasadí strom, zplodí potomka a celkem bez větších problémů žije ve spokojeném vztahu. Štěstí jako takové je POCIT, který souvilí s Láskou. Láska je energie, kterou člověk když jí má, rozdává jiným. Je to energie, kterou člověk překypuje, která z něj sálá a on jí rozdává vlastně bezděčně, nevědomky. A ikdyž si to uvědomuje, kdyby chtěl ( jakože nechce, když už je v tomto stavu ), nemůže to zastavit. Prostě sálá Lásku jako kamna sálají teplo. Kolik Lásky rozdá, tolik jí má v sobě a jako dárek od Boha ještě...

  Skutečná láska sdílí. Nezneužívá druhého člověka, neexistuje proto, aby vlastnila. Chcete-li druhého člověka vlastnit, nastává potíž: ten druhý může vlastnit vás. A je-li mocnější, přitažlivější, pak přirozeně budete otrokem vy. Jestliže se chcete stát pánem druhého, máte strach, že byste mohli být zredukováni na otroka. Pokud po přivlastnění druhého člověka netoužíte, nikdy se nebudete obávat, že by si ten druhý mohl přisvojit vás. Láska nikdy nevlastní. Láska nikdy nevlastní a lásku nelze nikdy vlastnit. Skutečná láska vás osvobozuje. Svoboda je nejvyšší vrchol, nejvyšší hodnota. Láska je svobodě nejblíže, svoboda se nachází o krok před láskou. Láska není se svobodou v rozporu, je odrazovým můstkem k ní. To vám objasní vědomí: lásku je nutno využít jako odrazový můstek ke svobodě. Jestliže druhého milujete, dáváte mu svobodu. A dáváte-li mu svobodu, udílí ji on vám. Láska je sdílení, a nikoli vykořisťování. Láska vlastně o ošklivosti ani kráse nikdy nepřemýšlí. Tato...

Když jeden z nich chybí, vztah se zákonitě bortí. Důvěra + porozumění + vášeň = krásný vztah s láskou a se vším všudy… Když tě někdo vzrušuje a v lecčems si rozumíte, ale jeden z vás tomu druhému nevěří... je to naprd. Když tě nekdo vzrušuje a dokonce mu věříš, ale nerozumíte si vlastně v ničem, je to taky naprd. A když někomu věříš a rozumíš si s ním ve všech možných věcech, ale nevzrušuje tě, je to naprd taky. To je spíš kamarád. Takže musí být vyvážené všechny tři pilíře. A někdy i to je naprd. Vzrušujete se  navzájem už pohledem, rozumíte si v podstatě ve všem, jakmile otevřete ústa a věříte mu i on vám, to ani jeden z vás nezpochybňuje.... a stejně je to naprd. Je zadaný. Chtěl by vás jako milenku – tzn. podepřít jejich vztah na místě, kde pilíř chybí – vášeň. Když nepodepře vámi, podepře jinou. Pak jsou asi pilíře nanic. Protože když mají dva vztahy jeden pilíř společný, musí tam být asi ještě v základech hodně tolerance ( vaší ), protože musí přebít partnerovu...

Láska je práce a odvaha, jejímž smyslem je povzbuzení duchovního růstu, ať už vlastního nebo cizího. Láska vyžaduje, abychom překročili své hranice ( otevřeme svoje srdce ). Když překročíme své hranice, lze říci, že naše "já" vstupuje na nové, dosud neznámé uzemí. Děláme věci, na které nejsme zvyklí a měníme se. Prožitky změny a neobvyklé činnosti, jiného způsobu jednání a neznámého okolí s sebou přinášejí strach. Lidé s tímto strachem nakládají různě, ale vyhnout se mu nelze, máme-li se opravdu změnit. Odvaha neznamená nepřítomnost strachu, je to jednání navzdory strachu, je to směřování do neznáma a do budoucnosti navzdory nechuti vyvolané strachem. Milovat můžeme začít jen to, co je pro nás tak či onak významné. Láska s sebou však vždy přináší riziko ztráty nebo odmítnutí. Jestliže se sblížíme s člověkem, je to nutně spojeno s rizikem, že nás opustí a zanechá nás v samotě ještě krutější než předtím ( což platí jen v případě, že člověk neumí být sám se sebou ).   Všechno živé,...

Láska muže a ženy má být osvobozující a má přispívat k osobnímu dozrávání a dovršení životní zkušenosti dospělé osoby. Avšak opravdového sjednocení, z něhož vychází požehnání a pocit štěstí, není snadné dosáhnout. Španělský existencialistický filozof Ortega y Gasset popisuje tři odlišné podoby falešné lásky, které mohou existovat mezi mužem a ženou. Falešná podoba lásky spíše člověka deformuje, než aby přispívala k rozvoji lidské osobnosti.   1.Fyzické dobývání. Jeden z partnerů (nebo oba dva) pohlíží na druhého jako na zdroj fyzického sexuálního potěšení. Partner je považován za objekt, předpoklad a zdroj mého vlastního uspokojení.   2. Psychologické dobývání. Druhá falešná představa o lásce je ještě pokřivenější než ta první. Jejím cílem je dobývání pomocí znalosti lidské psychiky. Jasný směr a správné kroky jsou v tomto případě mnohem subtilnější a jsou určeny k psychologickému svádění partnera, aby se zamiloval, padl k nohám svého dobyvatele, byl ovládnut a podřídil se...

Zjistili jsme, jak funguje chemie lásky. Co všechno nás během zamilování ovlivňuje, jak dlouho trvá, kdy začne střízlivění a ve kterém okamžiku vystřízlivíme úplně. A víme také přesné složení chemického koktejlu lásky. Pokaždé to začíná stejně. Najednou ho uvidíte, zaujme vás (ani nevíte čím), nemůžete na něj přestat myslet, při každém setkání se vám rozbuší srdce. Když už ho sbalíte, začnete se „trápit“. Když ho nevidíte, nemůžete spát, jíst ani se soustředit. Jakmile jste s ním, všechno se jakoby mávnutím kouzelného proutku změní. Najednou se ničeho nebojíte, je vám krásně, starosti hodíte za hlavu a přejete si zastavit čas. To všechno se neděje náhodou. Naopak - z chemického a biologického hlediska má láska velkou logiku. První stadium lásky Když se zamilujeme, máme pocit, že to, co právě prožíváme, je jedinečné a neopakovatelné. To všechno je sice pravda, ale podíváme-li se na lásku střízlivýma očima, můžeme odhalit určité souvislosti a zákonitosti. Zamilovanost se dá...

Celý váš život je sen. Žijete ve vlastní fantazii a všechno, co o sobě víte, je pravda jen pro vás. Vaše pravda neplatí pro nikoho jiného včetně vašich dětí nebo rodičů. Zamyslete se nad tím, co si myslíte o sobě vy a co si o vás myslí vaše vlastní matka. Ačkoli matka může říci, že vás zná velice dobře, nemá ani tušení, kdo opravdu jste. Vy sami víte, že to tak je. Možná si myslíte, že zná­te svou matku, ale ve skutečnosti nemáte ani tušení, kdo je ona. Matka má své sny a fantazie, o kterých nikdy s nikým nemluvila. Vy nemáte ani tušení, co se skrývá v její mysli.   Pokusíte-li se vzpomenout si, co jste dělali v jedenác­ti či dvanácti letech, stěží si vzpomenete na víc než pět procent svého života. Samozřejmě si pamatujete ty nejdůležitější věci, jako je například vaše vlastní jméno, pro­tože je celý život opakujete. Ale někdy zapomínáte jmé­na svých dětí nebo svých přátel. Tak tomu je proto, že se váš život skládá ze snů - z mnoha malých snů, které se neustále mění. Každý...

Lidé jsou od narození velice citlivé bytosti. Jsme tak cit­liví, protože všechno vnímáme skrze své citové ( energetické ) tělo. Naše citové tělo je jako rozhlasový přijímač, který lze na­ladit na určité frekvence. Dokud nejsme domestikováni a fungujeme na normální frekvenci, užíváme si života a milujeme. Jako děti neznáme žádný abstraktní pojem lásky; jednoduše lásku prožíváme. Jsme prostě takoví.   Součástí našeho citového těla je poplašný systém, je­hož funkcí je upozornit nás, kdykoli je něco v nepořádku. Naše hmotné tělo má podobný systém, který nás upozorňuje, když nějaký orgán v našem těle nefunguje. Tomuto upozornění říkáme bolest. Cítíme-li bolest, zna­mená to, že s naším tělem je něco v nepořádku a že by­chom to měli léčit. Poplašným systémem citového těla je strach. Máme-li strach, znamená to, že je něco v nepo­řádku. Jsme například v ohrožení života.   Naše citové tělo vnímá emoce, ale nikoli očima. Emoce vnímáme skrze své citové tělo. Děti vnímají emo­ce, ale...

  Tento muž byl docela obyčejný člověk, jako jste vy a já, ale lišil se od nás tím, že si myslil, že neexistuje láska. Samozřejmě že se dlouho snažil lásku najít, a proto pozoroval lidi kolem sebe. Skoro celý život hledal lásku, ale nakonec zjistil, že láska neexistuje. Kamkoliv přišel, každému říkal, že láska je pouhým výmyslem básníků či náboženství, které se snaží ovlivňovat slabou mysl lidí, aby je mohlo ovládat. Tvrdil, že láska neexistuje, a proto ji tedy nikdo nemůže najít, i kdyby ji hledal sebevíc. Tento muž byl velice inteligentní a mluvil velice přesvědčivě. Přečetl spoustu knih, studoval na nejlepších univerzitách a stal se uznávaným učencem. Byl schopen hovořit k jakémukoli publiku a jeho logika byla velice silná. Říkal, že láska je jako droga, neboť poskytuje euforii, ale brzy se stává návykem. Stanete se na ní závislí, ale co máte pak dělat, když neobdržíte svou denní dávku? Tento muž říkal, že většina vztahů mezi...

 Možná jste o tom nikdy nepřemýšleli, ale na jisté úrovni jsme všichni mistři. Jsme mistři, protože máme schopnost tvořit a řídit svůj život. Všichni si vytváříme neuvěřitelné mytologie, právě tak jako to dělají společnosti a náboženství na celém světě. V naší osobní mytologii žijí hrdinové a zločinci, andělé a démoni, králové a obyčejní lidé. Vymýšlíme si různé po­stavy včetně svých vlastních osobností. Pak si vytvoříme představu o sobě samých a začneme ji používat v určitých situacích. Jsme umělci předstírání a stáváme se tím, co si o sobě myslíme. Když se setkáme s druhým člověkem, okamžitě ho zařadíme do nějaké kategorie a připíšeme mu určitou roli ve svém životě. Vytvoříme si o něm před­stavu, která odráží to, co si o něm myslíme. A totéž dělá­me ve vztahu ke všem a ke všemu kolem nás.   Všichni máte schopnost tvořit. Tato schopnost je tak silná, že se vám splní všechno, čemu věříte. Všechno, čím jste, vytváříte sami. Jste takoví, jací jste, protože to­mu věříte....

    Ještě jednou si představte, že máme kožní chorobu a pl­no infikovaných ran. Když chceme kůži vyléčit, lékař vezme skalpel a rány otevře. Pak rány vyčistí, namaže hojivou mastí a zaváže, aby se k nim nedostala špína, do­kud se nezahojí.       Chceme-li vyléčit citové tělo, musíme udělat totéž. Mu­síme rány otevřít, vyčistit, namazat hojivým lékem a za­vázat, dokud se nezahojí. Jak tyto rány otevřeme? Místo chirurgického skalpelu použijeme pravdy. Před dvěma tisíci lety nám jeden velký Mistr řekl: „Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí."       Pravda je jako skalpel, protože je bolestivé otevírat rány a odhalovat lži. Naše rány jsou skryté pod fasádou lží, které jsme si sami vytvořili, abychom rány chránili. Své rány můžeme vyléčit jedině tehdy, když se na ně po­díváme očima pravdy.   Pravdu musíte říkat především sami sobě. Když si nic nenalháváte, vidíte všechno takové, jaké to je, nikoli ta­kové, jak byste si přáli, aby to bylo. Jako...

 Představte si dokonalý vztah. V takovém vztahu jste ne­skutečně šťastní, protože žijete s dokonalou ženou nebo mužem. Jak byste popsali svůj život s tímto člověkem?  Pravděpodobně s ním jednáte jako se svým psem. Pes je pes. Ať děláte cokoli, pes bude vždycky psem. Nikdy z něj neuděláte kočku nebo koně. Pes je tím, čím je.   Přijmout tento fakt je velice důležité i ve vztazích me­zi lidmi. Nikoho nemůžete změnit. Buď lidi milujete ta­kové, jací jsou, nebo je nemilujete. Buď je přijímáte, nebo je nepřijímáte. Snažit se někoho změnit je totéž jako snažit se udělat ze psa kočku nebo koně. Tak to prostě je. Každý je tím, čím je; i vy jste tím, čím jste. Buď tančí­te, nebo netančíte. Musíte k sobě být naprosto upřímní -musíte předem říci, co chcete, musíte se rozhodnout, zda chcete tančit, nebo ne. Tohle si musíte uvědomit, proto­že to jé velice důležité. Jakmile to opravdu pochopíte, budete brát lidi takové, jací opravdu jsou.  Máte-li psa, zamyslete se nad tím, jak...

 Podíváte-li se na své tělo, najdete miliardy živých bytos­tí, které jsou na vás závislé. Každá buňka ve vašem těle je živá bytost, která je na vás závislá. Jste zodpovědní za každou z nich. Pro každou buňku ve svém těle jste Bohem. Můžete jim poskytnout všechno, co potřebují; můžete je milovat nebo k nim můžete být zlí.  Buňky ve vašem těle jsou vám věrné; pracují pro vás v harmonii. Lze dokonce říci, že se k vám modlí. Jste je­jich Bohem. To je absolutní pravda. Jak s tím naložíte?  Pamatujte si, že celý les žil v dokonalé harmonii s Artemidou. Když se Artemis stala dravou šelmou, ztra­tila úctu k lesu. Když opět nabyla vědomí, chodila od květiny ke květině a říkala jim: „Odpusťte, zase o vás bu­du pečovat." A vztah mezi Artemidou a lesem se stal opět vztahem lásky.  Vaše tělo je vaším lesem, a jakmile si to uvědomíte, řeknete svému tělu: „Odpusť, ale opět o tebe začnu pe­čovat." Vztah mezi vámi a vaším tělem, mezi vámi a vše­mi buňkami, které jsou na vás...

   Představte si, že doma máte kouzelnou kuchyň. V té ku­chyni můžete mít jakékoli množství jakéhokoli jídla z ja­kéhokoli místa na světě. Nikdy nemáte starosti, co bude­te jíst; můžete mít vše, co chcete. Jste velice štědří; dáváte každému jídlo a nic za to nechcete. Nabídnete jídlo každému, kdo k vám přijde, takže váš dům je pořád pl­ný lidí, kteří se přišli najíst do vaší kouzelné kuchyně.   Jednoho dne někdo zaklepe na dveře a nabízí vám pizzu. Dívá se na vás a ptá se: „Vidíte tuhle krásnou pizzu? Dám vám ji, když budete dělat, co budu chtít. Nikdy nebudete mít hlad, protože vám každý den přinesu piz­zu. Ale musíte ke mně být hodní."   Dovedete si představit, jak byste reagovali? Ve své vlastní kuchyni můžete mít stejnou pizzu - jenže lepší. A najednou k vám někdo přijde a nabízí vám jídlo, když budete dělat, co si přeje. Nejspíš se zasmějete a řeknete mu: „Díky, ale jídlo nepotřebuji. Mám spoustu jídla. Mů­žete přijít a najíst se čehokoli, a nemusíte za to...