Někteří lidé to však neumí, stále se noří do toho, co by si o nich kdo pomyslel, kdyby byli takoví, jací jsou a ne takoví, jací je chtějí mít ti ostatní. Ať jde o kamarády, rodiče či partnery. Apeluji proto na rodiče, co mají malé děti - tam to všechno vzniká. I rodiče se musí naučit, jak mluvit a jednat s dětmi, aby byly zdravě sebevědomé a netrpěly v dospělosti poruchami pohledu na sebe sama, protože jim to většinou ničí vztahy. A lidi nevědí proč.. Pár příkladů:Muži se bojí kritiky - raději partnerce neříkají nic.Omezí domácí komunikaci na nezbytně nutnou a ve zbytku času předstírali, že je vše OK. Své zájmy provozují pak mimo domov s jinými lidmi. Proč se tak děje? Protože kritika od blízkého bolí, jako malý byl asi doma hodně kritizován i za maličkosti. Ale co je toto pak za soužití? Já jako žena přece chci, aby můj partner věděl, že mě se něco nelíbí - a buď to nebude dělat nebo s ním nebudu. Když to neřeknu, budu trpět a časem můj odpor naroste tak, že mě...

Když se zadaný člověk zamiluje...   Předesílám, že chci jen objasnit jednu situaci, která se stane jednou, možná dvakrát za život, není to model všech situací, které v souvislosti se zde uvedenými příklady vzniknou. Nejde o situaci, kdy si člověk "léčí" nějakou nedostatečnost a nebo jde jen o záležitost těla. Tohle je záležitost spíše duševní - přijde v manželství nebo i v nesezdaném páru nečekaně - "čekaně". Je to zvláštní moment v životě člověka, kdy si najednou uvědomí, že tohle, co v partnerství prožívá, přece prožívat nechtěl a uvědomí si také, že nastal zvláštní čas, kdy by se "něco mohlo přihodit". Nechce to, předem ví, že by to znamenalo problémy, že všech sil se snaží, aby se to nestalo, ale najednou nastane chvíle, kdy jeho sebekontrolu něco naruší, rozptýlí a on se v ten okamžik zrovna zadívá na nějakou ženu... a přeskočí jiskra. Je to naprosto stejné, jako když umíte dobře řídit auto, nedělá vám problém couvání, všichni, co vás znají, vědí, že řídíte skvěle, věří...

No jo, je to tak :-) Vím, že mnozí říkají, že pohádky jsou pohádky a to, jaká skýtají moudra a ponaučení patří zas a jen do pohádek. Já věřím tomu, že patří i nám do života, jen si to nechtějí mnozí lidé připustit.  V té, co jsem skoukla teď, se mi líbilo, jak babička říká vnučce: Život je jak houpací křeslo nebo houpačka - když se houpáš podle pravidel, tak si to užiješ, houpání je krásná věc, způsobuje rozevlátí, můžeš se ocitnout ve velkých výškách a zažiješ i krásný stav bez tíže. Můžeš se houpat pomalu, rychle, a třeba i hlavou dolů... Ale jakmile to přeženeš, tak si prostě namlátíš. Není to tím, že by tě křeslo nebo houpačka neměly rádi nebo že by nadržovali někomu jinému. Je to tím, že TY jsi nedodržel pravidla, která dává fyzika. A fyzika má pro každého stejný metr. Když nerespektuješ - máš smůlu a rozbiješ si nos. I v životě máme určitá pravidla, která je potřeba respektovat, jinak si prostě natlučeme nos. A nebo je nám z přílišného houpání přinejmenším hodně špatně,...

Nic nemá vznikat násilně ( přes odpor ), tudíž ani velmi rychle, všechno má svůj čas, aby do sebe věci dobře zapadly a nebo aby se rozpadly ještě než vytvoří něco jen "na oko", ale je to nefunkční nebo funkční jen částečně. aby něco bylo opravdu dobré, musí obsahovat určité ingredience, část zrání a teprve pak to krásně kvete nebo plodí. Představte si jednoho partera jako úrodnou půdu a druhého jako životodárnou vodu. Obecně se soudí, že spojením těchto dvou elementů, ovšem za přístupu vzduchu a slunce ( světla a tepla ), vzniká nový život, půda po zavlažení rodí a všichni jsou šťastní, spokojení a mají z toho spojení radost a užitek. Není tomu tak vždy. Důležité je zde slovo ZAVLAŽENÍ. Všichni jsme určitě viděli, co kodáže záplava nebo dokonce povodeň. Voda dokáže být životodárná, ale také mučivá nebo ničivá. a tak je to i s lidským vztahem dvou zamilovaných lidí. poznají se, zamilují a touží se spojit a být stále spolu. Je jim spolu krásně a jsou šťastní. Myslím v počátku vztahu,...

  Tento článek je věnován všem ženám a mužům, kteří se mají skutečně rádi, ale jejich vztah trpí - zejména v oblasti sexu - z důvodu častého ženina bolení hlavy. Není určen těm ženám (  a jejich mužům ), které bolí hlava proto, že s mužem sex mít nechtějí, ikdyž i ty mohou samozřejmě bolením hlavy trpět, ale to je pak již psychická záležitost. Sex a příjemný prožitek při něm je záležitost těla a mozku. Mnozí si to možná neuvědomují, ale když s někým orgasmus prožít nechci, mozek se blokne a já jej neprožiju. Je to prostě tak. Ale když někoho miluji, nebo ikdyž ho nemiluji, třeba je to jen milenec nebo přítel na sex a sex se mi s ním líbí, tak naše těla podvědomě dělají pohyby a vydávají zvuky, které "vytvoření orgasmu" podporují a mozek k němu směřuje. Vše je OK, dokud je OK i tělo. Ovšem může nastat situace, kdy žena začne být vzrušená a začne jí bolet hlava, stupňuje se a místo orgasmu jí hlava naprosto třeští. V tomto případě je na vině tělo - resp. bloknutá páteř. To se...

  Vztah je jako zip. Tvoření vztahu je jako zapínání zipu. Potkají se - on a ona - a každý má svůj život, který doteď žil. Někdy vstává, někdy jí, má nějaký hudební vkus, líbí se mu nějaké barvy, má  nějaké koníčky, kamarády, má vztahy se svou vlastní rodinou, má nějak uspořádanou kuchyň a vůbec domácnost, má svůj režim dne, má své zvyky a někdy i zlozvyky. Každý máme něco :-)   A nyní se sejdou, vezmou se za ruce, chytne je to u srdce a oni se rozhodnou, že to spolu zkusí ( sepnou spodní část zipu třeba u bundy jako příklad ) A nastane fáze zapínání zipu, zoubek po zoubku jede jezdec nahoru, zoubky do sebe zapadají. Například mají rádi stejnou muziku, mají podobně laděné koníčky, rozumí si se svými kamarády a třeba s rodinou, mají podobně zařízenou kuchyň či domácnost vůbec.. to jsou stejné věci, které do sebe zapadají samy od sebe. Zapadat mohou i rozdílné věci - např. každý vstává do práce jinak, jeden dělá od 8 hodin, tak déle spí, a druhý od 6 hod., tak...

  Jsou neustálé dohady o tom, co přesně je to Štěstí. Málokdo TO umí popsat. Je to samozřejmě dané tím, kdo jakým obdobím svého života a vůbec jakým obdobím vývoje Duše prochází. Někdo může za štěstí považovat majetek, protože je v období materie. Jiný považuje za štěstí skutečnost, že vůbec žije, protože přežil těžkou nehodu. Někdo může štěstím nazývat stav, kdy poskládá v životě vše tak, jak „to má být“ a je sám se sebou spokojený – postaví dům, zasadí strom, zplodí potomka a celkem bez větších problémů žije ve spokojeném vztahu. Štěstí jako takové je POCIT, který souvilí s Láskou. Láska je energie, kterou člověk když jí má, rozdává jiným. Je to energie, kterou člověk překypuje, která z něj sálá a on jí rozdává vlastně bezděčně, nevědomky. A ikdyž si to uvědomuje, kdyby chtěl ( jakože nechce, když už je v tomto stavu ), nemůže to zastavit. Prostě sálá Lásku jako kamna sálají teplo. Kolik Lásky rozdá, tolik jí má v sobě a jako dárek od Boha...

Téměř každý odsuzuje nevěru. Já ji neomouvám, jen konstatuji, že existuje. a že existuje z pochopitelných důvodů. Každá má svou příčinu, ne že ne. A není to tím, že "chlapi to mají v sobě", že jsou rozsévači a ženy jsou některé lehčích mravů. To je jen dostupné zdůvodnění toho, co se děje na venek. Co se děje uvnitř skoro nikdo nezkoumá. Ale ono se děje. Vemte si případ, kdy mladý muž se zamiluje do dívky, ale ho nechce. Není pro ni atraktivní, "nevoní" jí. Má v sobě něco, co jej přitahuje, ale on to "něco" pro ní nemá. Je zamilován, ale co s tím? Najust nebo ze žalu začne chodit s jinou. S děvčaty je to také tak. Nemůže-li mít svého vysněného, najde si podobného. I to je nevěra - nevěra vůči svému citu. Když zamilování odezní, pak je to O.K. Kolikrát si pak, po prohlédnutí, řekne: Ještě že jsem si s ním nezačla... Ale jsou případy, kdy nejde o pouhé zamilování. Dlouho toužebně očekává, že si jí její milovaný všimne, ale on dál chodí s různými dívkami a jí má třeba jen jako...

aneb Proč ( také ) existuje domácí násilí Opět předesílám, že neomlouvám domácí násilí, jen konstatuji, že existuje a že má své logické příčiny ( zde uváděná je jen jedna z mnoha příčin ). Všichni vidí ty následky, tu hrůzu na venek, málo kdo však zkoumá, co se děje uvnitř člověka. Co se tedy děje v člověku, který je schopen uhodit ženu či ji dokonce škrtit nebo ji zabít? Je potřeba vědět, že každý, kdo v sobě něco skrývá, riskuje, že se jednoho dne dostane do situace, která mu jeho "kostlivce ve skříni" jak se říká, postaví přímo před něj a on to psychicky neunese. Jsou situace v životě, které se stanou nezávisle na nás, my můžeme být pouze přítomni jako pozorovatelé, jako očití svědci, mnohdy nedobrovolně, protože jsme třeba ještě dětmi. Takovou situací může být například soužití rodičů, kteří se vzali z nějakého důvodu ( společenského - museli nebo byl sňatek domluvený apod. ), ale ve vztahu chybí láska. Prázdotu po lásce si matka vyplňuje většinou přehnanou péčí o děti a...

  Zřejmě se množí vztahy, kde jeden z páru začne na sobě více pracovat, duchovně se rozvíjí, hledá svoje chyby, karmické zátěže, kdy a jak vznikly, chodí na různé semináře, konstelace, nechává se provést při regresi svými minulými životy, aby zjistil ( pokud má nějaký problém ), kde „je zakopaný pes“ – a jejich partner to špatně nese. Za prvé – je to změna z toho věčného stejnodenního programu, ale jen pro partnera. Za druhé – je to změna partnera jako takového. Jeho osobnost se mění, dostává se „jinam“, přestává mít strach, přestává být závislý nejen na partnerovi, ale i na vztahu. Za třetí – je to příchod nového vztahu, kdy jeden z partnerů už toho druhého nepotřebuje tak, jak tomu bylo ještě před několika lety. Jeden z partnerů směřuje ke svému osobnímu vnitřnímu klidu ( konečně ) a druhý partner se naopak dostává do tlaku ze strachu, že ho partner už nebude potřebovat a že ho opustí. Je to možné, protože když jsou dva lidé na jiné úrovni myšlení a...