Jak poznám, že se ke mně hodí?

Na začátku vztahu snad každý podléhá touze vypadat lepší než je. Podle čeho lepší? Vždyť mnohdy ani nevíme, jaká kritéria náš vyvolený či vyvolená pro partnera má. Takže každý se chce v podstatě přiblížit ideálu muže či ženy, který nosí sám v sobě. Tudíž – nechová se přirozeně ( jako by byl sám ), ale chová se tak, jak by se v téhle nebo v oné situaci „asi“ zachoval ten ideál, co v nás vězí. Samozřejmě, že této zkoušce nepodlehnou všichni. Podléhají jí především ti, co o sobě nemají až tak nejlepší mínění – lidé s malou sebedůvěrou, s malým sebevědomím – to souvisí s tím, že si myslí, že nejsou tak ideální a chtěli by být, tak se snaží. Lidé, co mají normálně zdravé sebevědomí už ta takovéhle věci „kašlou“, protože si říkají: Nebude mě chtít takového, tak není ta pravá..

Takže jaký je „ten náš“ skutečně bychom mohli poznat třeba mezi jeho přáteli. Nechte se pozvat s jeho/jejími kamarády kamkoli – na večeři, na pivo, na koncert, na fotbal… tam se bude chovat mezi svými normálně. Když ne – poznáte to, protože se budou divit, co se děje. A když se k vám bude před nimi chovat tak, že vám se to nebude líbit, ale oni to budou brát jako normální – utíkejte ! Zřejmě to není to, co chcete, že?

Dalším indikátorem, zda je „to ten pravý či pravá“, je existence jakýchsi situací, co vás „zarazí“. Je to slovo, které by vám mělo evokovat značku „Stůj!“ Je jako červená na semaforu. Jde o situace při čase stráveném se svým milým/milou, při kterých se najednou zarazíte a bleskne vám hlavou, že tahle reakce vašeho partnera je nepřiměřená, že tohle tedy přehnal. Ať to je ve chvíli, kdy vás někomu představil jako kamarádku, přestože vám tvrdí, že s vámi chce strávit zbytek života… nebo vám vynadá, že jedete třeba moc pomalu na kole na společné projížďce, ačkoli je na vás vidět, že sotva dýcháte… nebo vyprávění mezi přáteli nejapně o vašem intimně stráveném čase.. či z vašeho pohledu neadekvátně reaguje na pomalou prodavačku či obsluhu v restauraci. Pokud se vás tyto situace dotýkají a působí vám ze vteřiny na vteřinu nepříjemný pocit na hrudi či v žaludku a nebo vám okamžitě poklesne nálada a cítíte zklamání, protože vy byste takovouto reakci od svého vyvoleného v životě nečekala – utíkejte ! Tyto situace vás budou v životě s tímto partnerem provázet a budou vás čím dál tím víc popouzet, až na ně budete alergická/ý. A to asi není to, co chcete, že?

Taky sex je samozřejmě dobrým indikátorem, zda je to ten pravý/á – jestli mě fyzicky nepřitahuje, tak to asi nebude to pravé ořechové a přestože máte dobrou vůli a snahu, protože si říkáte – nikdo není dokonalý a je hodný a zaslouží si lásku – tak je to jen balamucení sebe sama. Proč? Vždyť my na jednu stranu říkáme, že si zaslouží lásku, ale my mu jí nedáváme – dáváme mu přátelství. Na jednu stranu si říkáme, že sexuální vzrušení není ve vztahu to nejdůležitější, ale na druhou stranu po něm docela přirozeně toužíme. Máme své touhy vyzkoušet tohle a tamto, ale partner „na to není“, tak to potlačíme = prostě nemůžeme se v sexu chovat přirozeně. A to asi není to, co chcete, že?

Dále jsou to názory na společný život a bydlení. To je přece tak důležité… Pokud partnerovi nevadí bydlet ve společné domácnosti s rodiči a chtěl by, abyste se přistěhovala k nim, přestože vy máte svůj byt či podnájem a toužíte po soukromí, tak to asi taky nebude to „ono“.

A také byste si měli pohlídat, zda nadále můžete dělat činnosti, bez kterých si neumíte svůj další život představit. Pokud vám je partner rozmlouvá, je to pro vás nepříjemné a vy musíte volit mezi „tím čimkoli“ a partnerem, pak to není dobré. Je třeba si uvědomit s chladnou hlavou, že můj partner musí být především můj přítel ! Jak bych mohla být ve svazku s někým, kdo není můj přítel a nepřeje mi radost ze života? Kdyby se mému příteli nelíbilo, že hraju na kytaru a zpívám ve sboru, že jezdím na chalupu a baví mě rejpat se v zemi a že chodím 1 – 2 týdně ke své nejlepší kámošce na kafe a pokec, tak bych s ním nebyla. Protože to jsou věci, které mi činí radost a bez nichž by byl můj život chudý.

Všichni máme touhu pro někoho a s někým žít. Ale téměř nikdo dnes nemá ponětí, jak si toho správného najít a vydržet s ním. Protože dnes lidi používají „sociální masky“, které mnohdy neodkládají ani na schůzkách s tím, do koho se zamilují. Odváží se až po nějaké době třeba. Ale to už partner může být zamilován do té masky. Takže pokud se pak ukáže, že to není, jak se původně zdálo, opouští nás. Mnozí lidé taky ze soucitu neopouští, protože se domnívají, že si to ten druhý nezaslouží ( to zklamání ). Ale tím ubližujeme nejen sami sobě, protože zůstáváme ve vztahu, který nám nesedí, ale i tomu partnerovi, protože mu v podstatě umělým udržováním tohoto vztahu bráníme v nalezení někoho, s kým by měl opravdu skvělý vztah, protože by se k sobě víc hodili. Je to tedy otázka dnešní doby – maskovat se a tudíž nenalézt toho pravého. A taky výchovy – rodiče žijí dnes více ve stresu a vztek či nenálady si vybíjejí na dítěti, čímž mu snižují sebevědomí a ono si to pak nese s sebou do života a díky tomu může i neuspět na poli partnerském.

Přeji vám, abyste měli tu sílu a odvahu být sami sebou a našli díky tomu partnera, který k vám padne jako ulitý. Přeji vám hodně objektivity při pohledu na vztah a na to, jak vyhovuje vám a přeji vám hodně štěstí, aby ten, koho si zamilujete, byl ten pravý.