Strach a představivost v partnerských vztazích

Strach i představivost jsou oboje i dobrým sluhou, i dobrým pánem. A protože obojí je nehmotným výtvorem naší vlastní mysli, jsme si sami odpovědni za to, zda nám strach a představivost slouží, nebo nás bičují (jen pro pořádek – Toltékům slouží ).

Mohu se bát o to, zda je mi má milá věrná, nebo nevěrná. Budu se bát celý život. Zbytečně, protože přesvědčivý důkaz o její nehynoucí věrnosti nikdy nezískám.

Také se mohu bát, aby mi má láska k dívce nezevšedněla. Pak mohu vymýšlet, jak naši lásku osvěžit, oživit a mít z toho vždy radost – též celý život. Co myslíte, co má větší smysl ? Co mne energeticky vysílí a co posílí ?

S představivostí je to stejné. Mohu si představovat, jak s mou dívkou všichni ostatní muži na světě flirtují, jak ji svádí, jak ona podléhá, jak se mi za zády smějí ….. a udělám ze života peklo na zemi své dívce i sobě. Své dívce jen do té chvíle, než mne opustí a sobě navždy.

Ale když použiji představivost na napsání milostné smsky, e-mailu, či dopisu, na vytvoření chutné večeře, kterou jednou já pro změnu uvařím své ženě, na výlet, kterým svou přítelkyni vyvedu ze světa každodenního režimu a běžných starostí, užívám si a nabíjím se energeticky hned dvakrát – jednou, když vymýšlím a podruhé, když realizuji. Peklo, nebo ráj ? Co sám pro sebe a v sobě vytvořím?

Proč se vlastně ve vztazích trápíme ?
 

Tak jsem zase koukala na pohádku :-)

No jo, je to tak :-) Vím, že mnozí říkají, že pohádky jsou pohádky a to, jaká skýtají moudra a ponaučení patří zas a jen do pohádek. Já věřím tomu, že patří i nám do života, jen si to nechtějí mnozí lidé připustit. 

V té, co jsem skoukla teď, se mi líbilo, jak babička říká vnučce:
Život je jak houpací křeslo nebo houpačka - když se houpáš podle pravidel, tak si to užiješ, houpání je krásná věc, způsobuje rozevlátí, můžeš se ocitnout ve velkých výškách a zažiješ i krásný stav bez tíže. Můžeš se houpat pomalu, rychle, a třeba i hlavou dolů... Ale jakmile to přeženeš, tak si prostě namlátíš. Není to tím, že by tě křeslo nebo houpačka neměly rádi nebo že by nadržovali někomu jinému. Je to tím, že TY jsi nedodržel pravidla, která dává fyzika. A fyzika má pro každého stejný metr. Když nerespektuješ - máš smůlu a rozbiješ si nos. I v životě máme určitá pravidla, která je potřeba respektovat, jinak si prostě natlučeme nos. A nebo je nám z přílišného houpání přinejmenším hodně špatně, jsme zelení a žaludek se nám obrací naruby. A málokomu se pak chce tento život s takovým hazardérem sdílet - a nebo jen na chvilku. 
Myslím, že to není jen pohádka :-)

*****

Proč se vlastně ve vztazích trápíme

Připomeňme si nejčastější příčiny trápení v partnerských vztazích (pro zjednodušení to vezmu jako úvahy muže, ale klidně si dosaďte ženu, je to totéž) :

· Je volná ? Trápím se tím, že jistá žena miluje jiného muže. Zopakujte si několikrát tuto větu. To je ale blbost, co ? Proč bych se měl já trápit tím, že jsou jiní dva lidé šťastní a chtít jim to ničit ? Budu hledat tu, která bude šťastná se mnou !

· Jak ji získám ? Úvaha lovce – jak ulovím svou kořist ? Nahlas se sice sám obelhávám slovy „Já ji miluji, mám ji rád, dal bych pro ni život“, ale ve skutečnosti se mé činy řídí jediným – „Chci ji vlastnit tak, aby k ní nemohl nikdo jiný ! Chci to být já, kdo ji ovládá, kdo s ní spí, kdo jí určuje další život !“

· Opravdu mne má ráda ? Tahle otázka už na světě způsobila tolik žalu, bolesti, utrpení a křivd, že se to ani vypovědět nedá. Nikdy na ni nezískáte odpověď s důkazem, s doživotní zárukou, s úředním potvrzením a pečetí. Přesto o to od první do poslední chvíle vašeho vztahu tvrdě a s vypětím všech sil usilujete. Zcela marně.

· Je mi věrná ? Tak tahle otázka je ještě větší ničitel, než ta předchozí. Chcete dokazovat věrnost, protože nevěříte v lásku ? Jste slaboši a slabochy zůstanete tak dlouho, dokud bude otázka věrnosti, či nevěry znít ve vaší hlavě.

· Podvádí mně ! Co to znamená v partnerském vztahu ? Váš majetek neplní vaše přání ? Vaše věc, kterou jste ukořistil, aniž vám kdy patřila, se nechová tak, že vám neleží od rána do večera u nohou ? Upřímně – pokud si myslím, že mne partnerka tím, že má ráda i jiné lidi, podvádí, pak ji vlastně jinými slovy nedovoluji být svobodnou a šťastnou, i když jsem jí to při dobývání všemi způsoby sliboval. Pliveme na politiky, že nedodržují své předvolební sliby a sami v každém vztahu činíme navlas to stejné.

· Jen aby na to nepřišla ? A na co ? Na to, že ji už nemiluji ? No, to je přirozené lidským pocitům, že nejsou stálé a navěky. Že miluji jinou ? Na to mám jako lidská bytost právo do přírody, protože to tak sama příroda zařídila. Srdce si moc poroučet nedá. Ale když se neřídíte pravdou v srdci, ubližujete všem. Sobě, protože se týráte, své partnerce, kterou už nemilujete a necháte jí žít ve lži a té, kterou milujete, protože ji nutíte se chovat, jako by se za tu skrývanou lásku musela stydět.
( moje pozn.: a když ne stydět, tak ji schovávat a mít z toho psychické a nakonec i fyzické problémy typu zácpa apod.) 

· Jak jí to říct, abych jí neublížil ? Především, nikdo nemá právo na můj život a mou lásku, stejně, jako já nemám právo na lásku a život někoho jiného. Najít cestu šetrného sdělení je věc složitá, ale žít ve lži a přetvářce pod vydíráním druhé, jak moc bych jí rozchodem, nebo láskou k jiné ženě ublížil, také nemusím. Záleží to jen na mně, na nikom jiném. Jen si musím pamatovat, že chci-li svobodu, musím jí dát i všem ostatním.
( moje pozn.: nejen fyzicky, ale především psychicky - když se s někým rozejdete a dál jej uchováte v mysli jako svého partnera, nebudou jemu ani vám další vztahy fungovat. Musíte i v myšlenkách "přerodit" vztah na kamarádský, ne partnerský )

Tyto a podobné otázky tvoří tři čtvrtě aktivit vašeho života. Více či méně se veškeré vaše konání točí kolem lovu partnera a jeho udržení. Studujete, děláte kariéru, získáváte tituly a moc – pro ulovení co nejhodnotnějšího partnera. Navíc, hodnotu partnera neměříte svým srdcem, ale obdivem a závistí druhých. ( moje pozn.: a nebo svojí hodnotu, která vám zvyšuje malé sebevědomí )

Když se takto podíváte na život běžných lidí, měly by se skutečně šťastné páry vystavovat v muzeu, jak jsou vzácné.

Přitom stačí tak málo. Mžiknutí oka. Záchvěv motýlího křídla. Jen tolik času a námahy potřebujete ke změně.
( moje pozn: možná Toltékové - ale my, co jsme vychovaní v naší civilizaci a máme do hlavy nacpáno něco úplně jiného, nám to může trvat i roky a roky, věřte mi, mám to za sebou :-))



Cesta Toltéků – cesta pravdy

Překročte pomyslnou linii, dělící svět obyčejných utrápených lidí od světa svobodných bojovníků - Toltéků. Ta linie je navíc jen ve vaší mysli, takže se přitom nemusíte ani pohnout.

Zásada života Toltéků je jednoduchá – ve vztahu se nezaměřujte na dostávání lásky, důvěry, pomoci, času, milování a objímání od jiných, ale na dávání lásky, důvěry, pomoci, času, milování a objímání jiným. Rázem se vám celý váš svět i život převrátí naruby ! ( moje pozn.: ale ostatní vás budou považovat za exota, který to nemá v hlavě v pořádku, počítejte s tím :-) V Evropě nejsme zvyklí na to, že svoboda platí i ve vztahu )

( A ještě jedna poznámka: když budete ve vztahu s člověkem, který to má "po staru" a vy už "po novu" podle Toltéků a Vesmíru, pak se taky můžete dočkat reakce, kdy vám bude vyčteno, že ani trochu nežárlíte, tudíž partnerku/a dost nemilujete. Někdy je to pro partnera jakýsi impuls, aby vás zkoušel a flirtoval s jinými, aby u vás tu žárlivost vzbudil a dokázal sám sobě, že ho milujete, že je žádoucí a tak.. Lidé z naší civilizace někdy svobodu prostě neunesou a "hledají závislost" aspoň minimální ).

Jde o následující rovnici : Pokud jsem soustředěn na to, zda mne někdo miluje, zda je mi věrný, zda se neschází s jiným – musím si tuto skutečnost potvrzovat neustále znovu a znovu – a nikdy nejsem uspokojen na delší dobu, než na přítomný okamžik.

Ale pokud obrátím svou pozornost naruby, zaměřím se na druhou stranu téže mince, tak dojdu okamžitě k poznání, že svým zamilováním se do určité osoby jsem ve svém nitru otevřel zdroj krásy, štěstí, blaha a lásky. Jsem šťastný, že existuje někdo, kdo pro mne tyto zdroje proudících pocitů otevřel. Ten zdroj nemusím hlídat – je bezedný. Můžu z něj rozdávat všem tolik, kolik jen stačím a čím víc dám, tím více je ten zdroj silnější a mohutnější. Nemůže mi být sebrán, upřen, zakázán. Nemůže jej nikdo oslabit – kromě mne samotného. Můžu si ze své lásky k jiné kdykoli nabrat plný džber krásna – ani u toho ta, kterou miluji, nemusí být ( kouknu se na fotku své milé, zavřu oči a představím si krásnou chvilku s ní ), někdy o tom dokonce ani nemusí vědět ( moje pozn: kdo zažil platonickou lásku, tak ví, tam to jde :-) ve skutečném vztahu nám to kazí vždycky to majetnické pojetí osob ve vztahu ).



Zdroj: www.o-zdravi.cz/clanky/partnerske-v…