Mars a Venuše - rozdílné vnímání, John Gray
Představte si, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Kdysi dávno jsme se setkali, zamilovali se do sebe a rozhodli se žít spolu na planetě zemi. Tehdy jsme se velmi lišili od dnešních lidí. Muži živili rodinu prací mimo dům a ženy pečovaly o rodinu prací v domě. Venušanky měly tendenci orientovat se více na vztahy a Marťané se zase víc soustředili na práci mimo domov. Společně, ikdyž každý žil ve svém světě, tvořili harmonické partnerství. Díky tomuto jasnému rozdělení pracovních úkolů všechno zvládali a žili šťastně až do smrti.
Dnes jakoby marťané i Venušanky trpěli zvláštním druhem anmézie - zapomnětlivosti. Zkrátka obě pohlaví zapomněla, že jejich vzájemné rozdíly jsou přirozené a přínosné. Když se rozdíly mezi muži a ženami vzájemně doplňují, mohou dosáhnout velmi významných úspěchů.
Jenže - ženy zvolily dnes mužské vystupování, aby si získaly za každou cenu úctu mužů a vlastně se změnily na Marťanky. V důsledku toho v sobě musely potlačit povahu Venušanek. Tohle popírání vlastního já jim však působí vnitřní bolest a probouzí v nich vzdosr. Muži v nich i přesto vidí stále víceméně spíše sexuální objekty než profesionální partnery, zejména na procovišti, kde pro důvěrné city a sex není místo. Muži, kteří se snažili přizpůsobit se a začali se orientovat spíše na mezilidské vztahy než na pracovní úspěchy, zase zakoušeli diskriminaci ostatních Marťanů, kteří si zachovávali tradiční orientaci na práci.
Pomocí nových poznatků ( "staronových" ) lze dosáhnout pochopení rolí a větších úspěchů. Kdo nedokáže pochopit a pozitivně zhodnotit, v čem spočívají vzájemné odlišnosti obou pohlaví, snadno si reakce protějšku vyloží nesprávně a celé jeho sdělení přijme jinak, než byl původní záměr. Každý nový poznatek nám pomůže najít v jednání opačného pohlaví ryzí logiku a rychleji nás přivede k úspěchům v každé oblasti života. Mnohokrát totiž dochází k situacím, které navenek působí nespravedlivě či diskriminačně, ale ve skutečnosti jsou důsledkem obyčejného nedorozumnění.
Nikdo netvrdí, že jedno je lepší než druhé. stejně jako když jeden zákazník má rád jablka a druhý pomeranče - obě ovoce jsou kvalitní, jen jiná. Rozdíl mezi mluvou na Marsu a Venuši není na první pohled zřejmý, avšak ve své hloubi se diametrálně liší. Slova sice znějí stejně, ale mohou obsahovat stoprocentně jiný význam. Stejný výraz může snadno vyvolat odlišné představy a emocionální náplň. Z toho obvykle plyne nesprávné pochopení celého sdělení, takže jedno pohlaví nerozumí druhému.
Muži mluví převážně z toho důvodu, aby objasnili způsob řešení konkrétního problému či aby k jeho vyřešení získali potřebné informace. Řada mužů má sklon nejdřív si všechno hezky v klidu promyslet a při řeči jít rovnou k jádru věci. Obecně platí, že mužům, které jejich okolí považuje za schopné pracovníky, stečí minimum slov, aby se vyjádřili s velkou přesností - konec konců na jejich planetě platí, že čas jsou peníze. A víc slov logicky zabere víc času.
Ženy svými slovy vyjadřují nejenom věcné sdělení, ale i současné pocity. Tento osobní styl jednání může působit nejistě a nekonkrétně a tak nepřímo vyzývá ke spolupráci i okolí. Tím, ž žena předpokládá vlastní neznalost všech odpovědí, automaticky získává podporu ostatních - ovšem pouze na Venuši. na Marsu tento doširoka rozmáchlý styl její komunikace vysílá mužům signál spíše varovný - žena nevěří vlastním schopnostem. Dokonce si její ohleduplnost a vstřícnost mohou vyložit naprosto nesprávně jako sexuální vábení. Ovšem žena se svým postojem pouze snaží o pokus dojít ke kompromisu. Na Venuši tento komunikační styl posiluje osobní vztahy a napomáhá vzniku důvěry. Ženy bohužel netuší, že nadbytečná slova vyvolávají na Marsu menší důvěryhodnost. Muži si zase neuvědomují, že žena jde přímo k věci v případě, pokud si svého protějšku neváží a nehodlá se obtěžovat budováním vztahu. Z tohoto důvodu, jedná-li muž se ženou přímo, žena se ( podle svého vnímání ) nesprávně domnívá, že se na ni hněvá nebo že je mu nesympatická, takže o vytvoření osobního vztahu se ani nesnaží. Protože na její planetě, když je jí někdo nesympatický, tak se záměrně drží zpátky, aby mezi mí a dotyčným nevznikl osobní vztah. Ale ve skutečnosti je to spíš tak, že muž naopak ženu oceňuje a chová k ní upřímné sympatie či přinejmenším k ní necítí žádné nepřátelství.
Čtyři důvody k hovoru
1) Slovně podat konkrétní vysvětlení. MUŽI tento způsob komunikace omezují na fakta, cifry, logiku. Každé slovo má sloužit právě tomuto hlavnímu účelu.
2) Mluvením poskytnout a získat emocionální podporu. ŽENA nemusí sdělovat nic konkrétního, může protějšek pouze informovat o svém emocionálním stavu. Trochu to připomíná informační oběžník. Neobsahuje žádná konkrétní fakta.
Často platí, že ženu stresuje, když u muže necítí dost ohleduplnosti, úcty či pochopení.
Např. žena řekne: "Dneska máme ale fofr."
Druhá žena řekne: "Jo, dnešek je k nepřečkání." ( podpora )
Muž řekne: "Ále, není to tak hrozné, to zvládneš." ( dle muže povzbudivá poznámka )
Muži často "shazují" problém, aby snížili míru stresu, zatímco ženy problém nejprve zveličí a stresu se zbavují postupně vzájemnou komunikací.
3) Mluvením uvolnit napětí. ŽENA si většinou chce promluvit o problému pouze proto, aby pocítila úlevu. Muž si to může vylně vykládat jako situaci, kdy se žena chce ze svých povinností vyvléci. MUŽ je také někdy nejistý, ale on své pocity neventiluje. Užírá se uvnitř. Ale také uvnitř si může svými vlastni úvahami dodat sebevědomí.
Např. Muž si pouze myslí: "Nevím,zda to dokážu. Ale možná to dokážu, vyloučit se to nedá. Vlastně jsem si jistý, že to zvládnu." A hned se cítí líp.
4) Mluvením dospět k jádru věci. ŽENY většinou mluví oklikou, obcházejí to, co chtějí říct a v jisté chvíli se jim správné řešení samo v hlavě vynoří. PRo muže je toto nepochopitelné. Muž, když už promluví, přesně ví, o čm bude mluvit a kam tím míří. Ženský způsob komunikace berou jako zdržování.
